Pocházím z padajícího města
Když jsem se narodil, padalo kolem mne město. Domy se pomalu hroutily do
sebe, praskaly a jejich praskliny se zvětšovaly tak, že jimi bylo možno
prohlédnout ven. Šterbiny se rozestupovaly, zdi pracovaly a město se pomalu vyprazdňovalo.
Chrlilo lidskou emigraci
a svíralo se v bolestech
a nabízelo pod ním práci
pro všechny, pro mně, pro tebe,
a v bolestivé defekaci
táhly ty proudy lidí, jako ptáci,
na pevnou zem, tam,
kam nezazníval hroudy sten.
Lidé se stěhovali pryč z padajícího města, které bylo odsouzeno k zániku.
Pád a zánik jsem viděl kolem sebe v dětství ještě mnohokrát. A bylo mi líto, že
lidské domovy se pomalu ztrácejí v naprosté nic, že nejsou ničím jiným než
kamením, které nad sebou vykleneme, aby nás chránilo před rozmary počasí a před
nepřítelem zvenčí.
Země tu byla rozrušená.
Země tu byla vykloubená.
Země tu byla rozsypána.
Země tu byla zpřerývaná.
Země tu byla a už není.
Země tu zbyla k propadení.
A v propadlišti stálo město,
které se chvělo strachem
ve kterém jsem se toulal
- ulicemi.
Za okny bez skleněných tabulí
tlumené hlasy lidí uslyšel jsem
byli už dávno pryč, a zůstali přece
- v zapomnění
jen ve zdech,
které padnou k zemi.
Bylo mi šest a v padajícím městě už nikdo nebydlel,
šel jsem tam s tátou, ruku v ruce,
abych nesešel na scestí,
šli jsme tam sbírat cihly, stavěli jsme dům,
a já se ztratil - náhle, v cesty půl,
a byl jsem sám a šel jsem dál
ten barák vedle, jako dříve škola vypadal,
naproti hřiště snad, kde jsem si hrál,
na dohled se altán v parku s hlukem rozpadal,
a šel jsem dál a volal "Táto, kde jsi?"
Bylo mi šest a byla slyšet jenom města odpověď,
odpověď hluků, vrzotu a tlumených ran,
ran z pádů stropů do železných van
praskotu trámů zesláblých už nést
tu tíhu podlah bez nábytku
a květináčů neschopných už kvést
Bylo mi šest
"Táto, kde jsi?"
A propadlo se otvíralo a polykalo město měst
byl konec signálů a gest
Bylo mi šest a šel jsem dál, abych se na rozcestí dostal opodál
Bylo mi šest a měl jsem strach,
a bylo šest a on tam stál
a poprvé mi řekl:
"Trochu jsem se bál"
Šli jsme dál tou padající ulicí a vyšli na pevnou zem.
Propadlo je stále ještě otevřeno,
město v něm zcela zmizelo a zůstal jen můj pocit,
že pokud všechno kolem pádá, musíš jít,
že pokud všechno padá, nesmíš padnout s ním.
